Úvod

Karel Škréta, malíř Naše představení Představení z roku 1842 Václav Alois Svoboda Text z roku 1842

Historie

Představení

Herci

Kontakt

Václav Alois Svoboda

(8. 12. 1791 – 8. 1. 1849)

Český literát, básník, vynikající překladatel; podle svého rodiště se také nazýval Svoboda-Navarovský.

Vyrůstal v divadelní tradici podkrkonošského divadelnictví: v Bozkově, kde navštěvoval školu, se aktivně účastnil několika inscenací tamějšího slavného lidového divadla. Později se za studiemi přesunul do vnitřních Čech (Mladá Boleslav, Praha), po studiích se dostal do prostředí okruhu kolem J. Nejedlého, J. Dobrovského, silně na něj zapůsobil B. Bolzano. Celoživotním přítelem mu byl V. Hanka. Pod vedením J. N. Štěpánka a P. Haklíka se účastnil divadelního života coby herec. Působil na školách v Písku, Jindřichově Hradci, od roku 1821 jako profesor na malostranském gymnáziu.

Svoboda byl literárně aktivní, zejména v mládí psal provokativní básně (podepisoval se jako Vládyboř, či Vládyboř z Vůlemílova), později se stal ale loajálním literátem, od dvacátých let psal jazykově novotářské historické práce. Do této skupiny patří i jeho divadelní prvotina, hra Karel Škréta, malíř, obecně kladně hodnocená (nehledě na soud Jakuba Malého).

Svoboda proslul jako vynikající překladatel z němčiny a latiny: do češtiny překládal například Schillera, z latiny do němčiny Vergilia, Seneku, Horácia aj. Do němčiny přeložil také Rukopis královédvorský (1818). Kulturní veřejnost vůči němu projevovala úctu pro jeho znalosti i polyglotní schopnosti: byl uznáván jako mimořádná kapacita básnická, dramatická i překladatelská, a to v rozsahu celých rakouských zemí. Jako filolog měl rozhodující hlas při různých vydáních starých klasiků. Respektovány byly i jeho kritické soudy v podobě řízných a rozhodných uměleckých referátů, zvláště divadelních.

Pozoruhodné soudy se o něm dozvídáme z pera studentů, které na malostranském gymnáziu učil. Měl prý pověst "přímo tyrana", byl hromové postavy i hlasu a když prý hlučeli na chodbě a profesor Svoboda na ně otevřel dveře, "vjelo nám to do všech údů a my byli jako strnuli."

Svoboda byl k nepřehlédnutí na ulici: vysoký podivín, zdaleka rozpoznatelný pro svou mohutnou postavu s kloboukem na zádech a pro dlouhé stříbrné vlasy. Ve škole sedával rozkročen, s rukávy vyhrnutými, s košilí a vestou rozepnutou a s otevřeným oknem i v nejtužších mrazech.